Aneta Kapuciánová

Studium politologie jsem ukončila v roce 2012, kdy jsem už půl roku pracovala v jedné z největších PR agentur v České republice. Mezi mé klienty patřily v průběhu pěti let, co v ní působím, značky jako Microsoft, České aerolinie, Česká pošta, Sony, O2, Česká mincovna, AK Kocián Šolc Balaštík a mnoho dalších. Od června mě čeká nová pozice ve společnosti Seznam.cz, kde budu pracovat na pozici Manažer Interní komunikace. Mezi mé největší koníčky patří hudba, cestování a jóga. Ráda se směju, snažím se myslet vždy pozitivně a nepřátelím se s negativně smýšlejícími lidmi.

Již před koncem studia jste začala pracovat v PR agentuře, kde jste se vypracovala až na pozici PR Specialist. Pomohlo Vám studium IPS v pracovním životě?

Ačkoli nemají PR a politologie nic moc společného, je pravdou, že mi vysoká škola v mém pracovním rozvoji rozhodně pomohla. Bez ohledu na to, jaký obor jsem studovala. Důležité bylo zejména to, že jsem byla zodpovědná sama za sebe, musela si práci během semestru rozvrhnout tak, aby se dala zvládnout, musela jsem se během zkouškového období naučit určovat si priority, odhadovat svoje síly. Což jsou věci, se kterými se v práci člověk potýká hned v ten moment, kdy je sám zodpovědný za první větší projekt. A ačkoli vás samozřejmě posouvají nabyté pracovní zkušenosti, jsem přesvědčená, že bez studia na vysoké škole bych pro úspěšné zvládnutí takového úkolu měla mnohem menší předpoklady.

Co Vaše práce obnáší? Můžete uvést zajímavý projekt, na němž jste v poslední době pracovala.

V podstatě jde o neustálé vyjednávání. S klienty, s novináři, s inzercí. Náplní mé práce je zajistit bezplatnou prezentaci vybraných značek, které patří mezi mé klienty, v médiích. Jedním z nedávných zajímavých a hlavně inspirativních projektů bylo stěhování české pobočky Microsoftu do nové budovy. Takové, kde je 100% podporovaná flexibilita práce, nemusíte sedět u stolu, abyste udělali to, co potřebujete, nemáte desktopové počítače, které vás drží na jednom místě. Pro současnou mladou generaci se jedná podle mě o naprosto přirozenou představu o výkonu práce – moderní technologie, žádné dlouhé schůzky, všechno vyřešit online, do několika minut. Musím říct, že jsem si během tohoto projektu uvědomila, jak vlastně pracuji a co je příčinou toho, že pracuji doma po večerech. A snažím se s tím na základě této zkušenosti pracovat.

Lze Vaši práci definovat pojmy jako kreativita nebo volnomyšlenkářství?

Kreativita rozhodně do práce PR Specialisty patří. Ne vždy jsou témata klientů pro novináře na první dobrou zajímavá, musíte vymyslet, čím to ozvláštnit, jak z toho, že se někde otevírá nová pobočka obchodního centra, udělat atraktivní téma hodné prvních stránek českých deníků. Často se nám povede, že jsme u zrodu nápadů, kdy skutečně sedíme s kolegy na brainstormingu, nemáme nic a nakonec je z toho zajímavý projekt, který využívá nové nástroje, netradiční zpracování obsahu, kreativní vizuály. Občas se v návalu práce prostor pro kreativitu vytrácí, což je bohužel na výsledku vždycky znát.

Na Erasmu jste studovala v Itálii na Universita di Bologna. Jak na toto období vzpomínáte? Přispělo k Vašemu osobnímu rozvoji?

S odstupem času to skutečně považuji za jedno z nejhezčích a nejpřínosnějších období mého studijního života. Velkou výzvou pro mě tehdy bylo studium v italštině, kterou jsem se před odjezdem do Bologni učila necelý rok. Všechny zkoušky jsem úspěšně složila, což mělo mimořádně pozitivní vliv na moje sebevědomí. Dnes jsem moc ráda, že jsem se odhodlala odjet, i když už jsem byla v druhém ročníku magisterského studia a byla jsem přesvědčená o tom, že mi takový studijní pobyt nemůže nic dát. Opak byl samozřejmě pravdou – Bologna je neuvěřitelně inspirující studijní město, poznala jsem skvělé profesory i studenty. A vrátila jsem se po téměř deseti letech k hudbě.

Jste členka několika pěveckých sborů. Pomáhá Vám zpěv relaxovat?

Rozhodně. A je to jeden z hlavních důvodů, proč se hudbě věnuji. Během zkoušek i koncertů nemůže člověk myslet na nic jiného než na noty, počítá takty, vymýšlí, jaký následuje tón. Není prostor na myšlenky týkající se práce nebo jiných všedních starostí. A pokud mě něco trápí či naopak těší v takové míře, že na to nemohu přestat myslet, vložím veškeré emoce do svého pěveckého projevu.