Michal Smetana
Michal Smetana
Michal Smetana vystudoval na IPS FSV UK magisterský obor Bezpečnostní studia a doktorský program Mezinárodních vztahů. Již jako doktorand se aktivně podílel na výzkumu v rámci Střediska bezpečnostní politiky, kde působí jako výzkumný pracovník dodnes. Ve svém výzkumu, odborných článcích a knihách se zaměřuje především na šíření zbraní hromadného ničení, jadernou politiku a strategii, kontrolu zbrojení a odzbrojení, mezinárodní normy a politickou psychologii. Od roku 2018 je rovněž koordinátorem nového výzkumného centra Peace Research Center Prague (www.prcprague.cz). Vedle výzkumných aktivit již řadu let přednáší v magisterských kurzech na IPS. Více informací a odkazy na publikace je možné nalézt na https://cuni.academia.edu/MichalSmetana
Rozhovor s Michalem:
Na IPS jste vystudoval magisterský obor bezpečnostní studia i doktorský program. Co Vám studium na IPS dalo do Vašeho současného zaměstnaní?
Studium na IPS mi hlavně dalo chuť se v životě věnovat výzkumu a výuce. Na magistru jsem to všechno ještě pojímal spíše jako koníček a plánoval jsem se živit něčím úplně jiným; na doktorátu mě ale akademická práce postupně pohltila a z koníčku se nakonec stalo regulérní zaměstnání. Měl jsem v tomhle směru velké štěstí na řadu skvělých mladých kolegů a kolegyň, kteří mě v tomhle směru motivovali a dodnes spolu na různých projektech úzce spolupracujeme. Hodně důležitá byla i zkušenost s mezinárodní spoluprací, která mi dala možnost si osahat, jak vypadá výzkum na špičkových zahraničních institucích. A především jsem zpětně hodně vděčný za to, že mi Středisko bezpečnostní politiky nabídlo už během doktorátu velmi štědrý pracovní úvazek, který mi umožnil se téhle práci věnovat naplno.
Máte za sebou výzkumné pobyty v prestižních institutech SIPRI (Stockholm) a Peace Research Institute Frankfurt (PRIF). Můžete tyto dvě zkušenosti porovnat s tím, jak výzkum funguje v ČR?
Obě instituce mají samozřejmě oproti nám spoustu let náskok, ale na druhou stranu bych nutně netvrdil, že jako výzkumníci v ČR máme nutně ve všem horší podmínky – zvlášť v oblasti výzkumu bezpečnostní problematiky je dnes i u nás k dispozici hodně příležitostí a prostředků na to dělat seriózní a mezinárodně srovnatelný výzkum. Určitě je ale možné vypíchnout dvě věci, ve kterých zatím pokulháváme. Za prvé je to množství administrativy a další práce, kterou se musí každý výzkumný a akademický pracovník zabývat nad rámec výzkumu samotného. Za druhé je to obecně přístup k výzkumu, který je bohužel pro spoustu akademiků u nás spíše prostředkem k cíli než cílem samotným. S tím i souvisí to, do jaké míry mají jednotlivci pro danou práci skutečné nadšení a jak se zajímají o to, co dělají jejich kolegové a kde je možnost najít průsečíky pro zajímavou debatu nebo přímo spolupráci. I proto jsme se už během doktorátu snažili co nejvíce scházet i mimo školu, diskutovat náš výzkum a navzájem se motivovat v další práci – možná i díky tomu jsem si to vlastní zapálení udržel až do teď.
Momentálně působíte ve Středisku bezpečnostní politiky. Jak vypadá Váš běžný den? Cestujete při výzkumu i na nějaké zajímavá místa?
Ta práce je naštěstí hrozně různorodá – asi nejšťastnější jsem za dny, kdy můžu v klidu sedět a psát články a knížky, ale vedle toho je zde samozřejmě i organizování různých konferencí a workshopů, příprava a koordinace grantových projektů, různé debaty s kolegy nad jednotlivými výzkumnými aktivitami, výuka studentů a samozřejmě i ta nutná administrativa. Cestování k tomu patří taky: občas jsou to „jen“ různé workshopy po Evropě, ale kromě toho často lítáme i na konference do USA nebo provádíme „field research“ v někdy i poměrně hodně zajímavých destinacích – jako byl například náš výzkum tzv. „zamrzlých konfliktů“ na Kypru, v Arménii a v Ázerbájdžánu.
Co byste doporučil studentům, kteří by po skončení studií rádi pokračovali v akademické nebo vědecké dráze?
Mně jako nejdůležitější přijde si už během doktorátu udržet motivaci, což není vždy úplně snadná záležitost – psaní disertace je hodně náročná, frustrující a často osamělá práce, a i spousta hodně talentovaných lidí tak snadno vyhoří ještě před obhajobou. Klíčové je najít si v rámci doktorátu fajn lidi, se kterými má člověk možnost svůj výzkum probírat a navzájem se s nimi motivovat; držet se svých koníčků a sociálních aktivit mimo akademii; získat alespoň nějakou zkušenost s výzkumem v zahraničí; a pokud možno co nejvíce využít různých stipendijních příležitostí, které česká akademie nabízí, aby z doktorátu nestala činnost, kterou se doktorand zabývá od šesti večer po návratu z regulérní práce a o víkendech – to pak málokdy dopadá dobře.
Kromě akademické kariéry jste také úspěšným hudebním producentem a DJem. Jako DJ Slater jste hrál třeba v Brazílii, Číně, Mexiku nebo Austrálii. Jaký byl Váš nejsilnější zážitek?
Možnost hrát vlastní hudbu po klubech a festivalech na takhle zajímavých místech je pokaždé obrovským zážitkem, těžko z těch dvacet let vybrat ten nejsilnější. Jsem hlavně rád, že mě to i po takové době pořád ještě hrozně baví a je to fajn víkendový únik z akademického světa :)
