Tomáš Váňa

Absolvent Politologie a Mediálních studií UK FSV a oboru Legal and Political Theory na University College London, bývalý poradce ministra životního prostředí a pracovník Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády, kde zodpovídal za koordinaci sociální a zdravotní politiky a romskou inkluzi. Působil rovněž v denících Lidové noviny a MF DNES, v současnosti pracuje jako konzultant ve společnosti PricewaterhouseCoopers, kde se věnuje poradenství ve farmacii.

Rozhovor s Tomášem:

Od loňského roku pracujete jako konzultant ve společnosti PricewaterhouseCoopers, předtím jste působil na Úřadu vlády v Sekci pro evropské záležitosti nebo jako poradce ministra životního prostředí. Lze nalézt spojitosti mezi státní správou a soukromým sektorem?

Spojitosti samozřejmě existují. V obou případech poskytujete nějakému příjemci nějakou službu, za nějakou odměnu. Rozdílů je však mnohem více. Zatímco ve státní správě poskytujete službu obtížně rozeznatelné množině občanů, kteří o ni mnohdy nejeví zájem či dokonce nevědí, že je jim poskytována a nedostáváte od ní zpětnou vazbu, v soukromém sektoru naopak přesně víte, kdo je vaším klientem, co mu máte či nemáte poskytnout, a je-li s vaší prací spokojen, či ne. Je to tedy prostředí dle mé zkušenosti mnohem náročnější, ale i mnohem více motivující k práci na sobě. Na druhou stranu v soukromém sektoru se vám ne vždy dostává uspokojení z vědomí, že vaše práce má potenciálně, snad pozitivní, dopad na velké množství lidí.

Jak jste se jako absolvent politologie a mediálních studií dostane k práci konzultanta PWC? Máte nějaké rady, typy, případně doporučení pro zájemce o podobnou typ pracovní pozice?

Na Úřadě vlády jsem mimo jiné zodpovídal za oblast zdravotnictví, a proto jsem po svém rozhodnutí z ÚV hledal konzultační firmu, která v této oblasti působí. V PricewaterhouseCoopers čerstvě vznikal farmaceutický tým v Oddělení řízení rizik, kam jsem po klasickém kolečku testů a pohovorů nastoupil.

Mou zkušeností je, že pokud se neucházíte o pozici, která vyžaduje velmi specifické dovednosti a znalosti, jako je medicína, programování či architektura, tak se oceňují především soft a transferable skills. Uchazeč, který je inteligentní, pracovitý, příjemný a ochotný se učit novým věcem, je ceněný mnohem více než někdo, kdo sice umí udělat skvělou regresní analýzu, ale nelze jej vzít na klientskou schůzku, se svým developmentem skončil v pětadvaceti a svým přístupem a chováním rozloží tým. Velmi ceněná je nepřekvapivě znalost cizích jazyků, podnikavý duch, rychlá adaptace na nové výzvy a kapacita autonomního myšlení. Čím více takových kvalit máte, či čím rychleji je získáváte, tím větší potenciál máte být na své pozici úspěšný.

Studoval jste také ve Velké Británii na University College London obor Legal and Political Theory. Jak se liší studium na české a zahraniční univerzitě?

Především v odborné kvalitě studentů a pedagogů. Je rozdíl probrat odborný problém u oběda s držitelem Nobelovy ceny, než se na totéž zeptat doktoranda, který tentýž obor, co vy, vystudoval pět let před vámi (což je mimochodem situace řady mých studentů se mnou). A je více obohacující na semináři diskutovat s někým, kdo pochází z úplně jiného kulturního, geografického a intelektuálního prostředí než vy, než s někým, kdo se narodil ve vedlejší ulici a ráno v tramvaji čte stejné noviny. Prestižní univerzity navíc dokážou přilákat odborníky na úzce specializované semináře. Na české univerzitě by se mi zřejmě nepodařilo hovořit s osobnostmi, jakými jsou nedávno zesnulý Ronald Dworkin, Michael Sandel, Roger Scruton, či Zygmunt Bauman. Na UCL byla možnost setkání s takovými kapacitami doslova každodenní záležitostí.

Jste muž mnoha tváří. Máte za sebou také řadu odborných článků, kapitol v monografiích a dokonce monografii? Naplňuje Vás výzkumná činnost?

Má výzkumná činnost, dá-li se tak nazvat, mi především pomáhá intelektuálně nezakrnět a nezredukovat můj myšlenkový život pouze na pracovní témata. Pokud bych však chtěl dělat výzkum na úrovni, kterou bych považoval za přínosnou, hledal bych pozici v mezinárodním týmu s odpovídajícím rozpočtem. Uvedu jeden příklad – vedoucího mého programu na UCL získala na svůj výzkum z jednoho EU fondu grant 1 milion EUR na období pěti let, kde požadovaným výstupem byla jedna monografie. S takovými prostředky už lze sestavit kvalitní tým a dojít k zajímavým výsledkům. Představa, že si dnes společenskovědní výzkumník sedne k počítači a sám napíše novou Etiku Níkomachovu nebo Kritiku čistého rozumu přemítáním nad sofismaty dnešního světa, je romanticky naivní. Čest výjimkám jakými jsou John Rawls, Thomas Nagel či Charles Taylor. Jsou totiž skutečnými výjimkami.

Jste aktivním sportovce, pravidelně běháte a hrajete fotbal. Naučil Vás sport disciplíně?

To mne spíš disciplína nutí jít sportovat, když se mi nechce.