Citační norma

Citování se řídí pravidly mezinárodní normy ČSN EN ISO 690, nejnovější platnou verzí je aktualizace z roku 2011. Normu je možné zapůjčit prezenčně u pultu v jinonické knihovně (sign. I8-28).

Podrobněji se normou zabývá portál citace.com v textu Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO 690 (01 0197) platné od 1. dubna 2011, který je dostupný zde.

Další informace a příklady citací nejdete na webových stránkách knihoven např. Knihovna Jinonice, kde je rovněž dostupná příručka s příklady citací různých typů dokumentů (včetně elektronických).

Uváděním pramenů a citací se věnuje též Opatření děkana č. 18/2015 Citace a uvádění pramenů: opatření proti plagiátorství

Pokud potřebujete konzultaci, můžete se obrátit na jinonickou knihovnu (knihovnajin@ruk.cuni.cz).

Nejčastější prohřešky proti citační etice:

• Necitování díla, které autor použil, je pokládáno za nejzávažnější přestupek proti etice vědecké práce.
• Nepřesné citování. Všechny zdroje musí být citovány a uváděny v bibliografickém přehledu tak, aby je bylo možné identifikovat a nalézt. Nepřesné citace jsou dokladem nezvládnutí základu profesní práce a může být podkladem ke sníženému hodnocení předloženého textu.
• Citování díla, které nebylo při práci použito. Nejčastěji je výrazem snahy zakrýt nedostatky v rešeršní práci autora. Za zvláště nevhodné je uvádět kapacity v oboru jen proto, jakou roli v oboru hrají, tedy bez ohledu na prokazatelný vztah k analyzovanému tématu.
• Citování vlastních děl, která nemají souvislost s novým dílem (tzv. autocitace). Je vhodné odkazovat na vlastní dříve publikovanou (či napsanou) práci, pokud souvisí s tématem. Je však pokládáno za profesně a eticky nevhodné citovat vlastní práce, pokud jednoznačně nesouvisí s tématem nové práce.