Tomáš Kopečný

Studoval na FF a FSV UK a kanadském McGillu. Jako student absolvoval stáž v NATO, zpracovával analýzy pro Romeo Dallaira, účastnil se krizového mapování, vedl studentskou iniciativu Inventura Demokracie. Na ministerstvu obrany pracuje bezmála pět let. Na FSV přednáší v kurzech The Geopolitics of Defence Industry and ArmsTrade, Human Security a African Security.

Rozhovor s Tomášem:

1. Na IPS jsi vystudoval bezpečnostní studia, v současnosti působíš jako ředitel odboru průmyslové spolupráce na Ministerstvu obrany ČR. Jak ti studium pomohlo ve tvé současné kariéře?

Já se musím na úvod přiznat, že z IPS nejsem úplně čistokrevně, jakkoliv to pro mne byly skvělá formativní doba magisterského studia :)

Stejně jako v práci, i v rámci studia se to vždy všechno jaksi odvíjí jedno od druhého.

Asi klíčové pro mne bylo, když mne přijali na meziuniverzitní výměnu na studium do Montréalu na univerzitu McGill. Američané říkají, že to je kanadský Harvard, a nás tam hned učili, že Harvard je takový americký McGill. Je to zkrátka škola s ohromnou hrdostí a výsledky a logicky to plyne ze systému výuky, kvality profesorů… Mě tento pobyt naprosto zásadně posunul, vyjasnil mi spoustu věcí, a vlastně od té doby bylo ve škole v ČR vše tak trochu jednodušší :)

V Kanadě jsem studoval mezinárodní vztahy a etiku, v té době jsem byl bakalářským studentem filozofie na FF UK a teritoriálních studií na FSV UK. A viděl jsem v tom dobré propojení, které mi vydrželo do konce studia. Bakalářskou práci jsem psal na téma spravedlivé války, magisterskou a rigorózní později na systémy včasného varování jakožto nástroje prevence genocid. A právě v Kanadě při kombinaci obou těchto proudů v rámci některých předmětů jsem došel k tomu, že když chci zůstat v Praze, IPS je pro mne jasná volba.

A studium na IPS jsem si ohromně užil. Zásadní pro mne bylo uvědomění, že co si člověk odnese ze studia, závisí jen na osobní motivaci. Že články a témata jsou na FSV i na McGillu v podstatě totožné, jen jde o to, jak k tomu každý jednotlivec přistoupí. A taky co mu projde.

Já si na bezpečnostních studiích nastavil docela vysoké pracovní tempo a bral jsem jako výzvu, abych obstál. To je jedna věc, která mi určitě pomáhá dodnes. Další je příprava na skupinovou práci v rámci společných studijních projektů, psaní a studium strategických dokumentů „nanečisto“… Ta škola zkrátka nabízí spoustu skvělých předmětů, které vedou k nabytí prakticky využitelných dovedností. Bez teorií a metodologií to samozřejmě nejde, ale nesmí se v tom člověk utopit :)

2. Absolvoval jsi stáž v NATO, byl jsi také členem týmu Stand-By Task Force mapující povolební násilí v Demokratické republice Kongo a v Keni. Jak jsi se k těmto příležitostem dostal a co tě naučili?

Během studií v Kanadě jsem vyhrál výběrko na pozici deskofficera, v podstatě stážisty, vMontreal Institute for Genocide and Human Rights Studies (MIGS), který byl založen generálem Dallairem, kanadským velitelem kontingentu OSN ve Rwandě v roce 1994. Tam jsem měl na starosti týdenní monitoring médií Nigérie a měl jsem upozorňovat na tendence, které vedou nebo by mohly vést k masovým zločinům proti lidskosti. Často depresivní, ale velmi naplňující práce.

Ve stejné době jsem kontaktoval Járu Valucha, spoluzakladatele projektu Stand By Task Force, krizového mapování v lokalitách postižených katastrofami přírodního i lidského původu. Hned jsem se zapojil do mezinárodní sítě dobrovolníků, kteří vlastně také dělali monitoring situace, jen jinými nástroji a v mnohem akčnějším časovém horizontu. Monitoring médií v MIGS jsem dělal každý týden, tady jsme jeli v řádu hodin. Sledovali jsme satelitní snímky, twitterové zprávy i facebookové posty o tom, co se v jakém místě děje během povolebního násilí. A když jsme to ověřili, předalo se to agenturám OSN a dalším subjektům v místě, kterése mohly dostat co nejrychleji na ta nejpostiženější místa.

Ke stáži v NATO jsem se dostal standardně přes mezinárodní výběrové řízení. V době, kdy jsem podával přihlášku, jsem to jako bakalářský student filozofie a teritoriálek vnímal tak, že můj profil je z hlediska bezpečnostní branže spíše outsiderovský. No ale ono to vyšlo. Byla to pro mne samozřejmě ohromná čest. V NATO mi pak řekli, že důležitou roli hrály právě moje „volnočasové“ aktivity právě typu krizového mapování a monitoringu médií.

To hlavní, co mi NATO dalo, byl pohled na neskutečně výkonné pracovní prostředí a čest pracovat s výjimečnými a skvělými profesionály.

3. Jako ředitel odboru řešícího agendu průmyslu často vyjednáváš o prodeji zbraní, procestoval jsi mnoho exotických krajin. Byl jsi při své práci někdy v ohrožení života?

Na exotické nemoci se asi neptáš… Ale nic jiného mne na cestách opravdu nikdy nějak závažně neskolilo :) Jako vládní delegace máme vždy velmi dobře zajištěnou ochranu, takže se i na jinak horších místech cítím naprosto v bezpečí.

To, že ve městě, kde se zrovna nacházím, zrovna něco bouchne, se prostě může stát. Jasně, když si pár týdnů po odjezdu z nějakého hotelu čtu, že tam vtrhla teroristická skupina, tak trochu člověka zamrazí, ale víc jsem to prožíval u míst v Bruselu a Paříži, která jsem znal důvěrněji.

4. Co bys poradil studentům, kteří by chtěli pracovat v oboru bezpečnosti nebo mezinárodních vztahů?

Aby rozhodně zkoušeli co nejvíce příležitostí během studií,ještě než naskočí do práce na plný úvazek. Stáže, psaní článků, dobrovolnictví, zkrátka jakoukoliv aktivitu, která člověka učí jednat s lidmi, plnit zadané úkoly, být v běžném administrativním provozu, chápat chod institucí… Člověka to připraví na to, že praktický provoz v bezpečnostním prostředí není nikdy jen o psaní analýz a debatování o pozicích, ale také o hromadě byrokracie a mezilidských vztazích. Ať už se rozhoduje cokoliv kdekoliv.

5. Jak při své náročné práci nejraději relaxuješ?

Pro mne je nejlepší relax čas strávený s rodinou, doma i na cestách. To je nenahraditelné.

Jinak si vždy výborně odpočinu u četby. Když jsem před pár lety nasával agendu, tak pro mne největší relax po veškeré administrativní, byrokratické a manažerské práci byla četba dávající do kontextu naše tehdejší snahy na poli nastavování politiky rozvoje a budování domácího obranného průmyslu.

Hodně jsem se díval po zahraničních inspiracích, procházel jsem existující strategie a nastavení systému podpory obranného průmyslu velkého množství států včetně Izraele, Švédska či Velké Británie. Četl jsem si i wikipedické souhrny produkčního portfolia jednotlivých firem, kdo s kým jak obchoduje.

A jinak mne bavilo se začíst do Kissingera, Nate Silvera, Iana Morrise, Jareda Diamonda – to jsou fantastičtí autoři pro získání určitého nadhledu nad v podstatě malou agendou malého státu …

Ono to zní trochu ujetě, ale především to pro mne bylo výborné mentální osvěžení.

I dnes pro mě četba zůstává velmi důležitá, jen si teď mnohem raději čtu o etologii, tedy vědě o sociálních rámcích či chování v říši zvířat. Konrad Lorenz a zvláště Frans de Wall mne naprosto nadchli, jeho Chimpanzee politics je pro mne naprostý politologický must-read.

Kromě toho miluju kinematografii a televizní produkci, za rok nakoukám desítky filmů a seriálů. V tom jsou příjemné dlouhé lety, že si aspoň doplním, co jinak v běžném provozu nestihnu. No a pak taky běhám, ale málo, takže to jen tak na okraj na konec :)